Lesní a vodní školka ve Sloupu

Chtěly sice na Mácháč, ale změna je život.

Výběr ubytování a balení proběhlo narychlo jako obvykle, den předem. Levné kempy už byly obsazené, zvolily jsme tedy penzion a pohodlí jsme nelitovaly.

Že byl na druhém konci vesnice než jezero nevadilo, mohly jsme tak cestou prozkoumat každou z nejmíň stovky roztomilých roubenek a jejich zahrádek a koupit si zmrzlinu, nanuka…a další zmrzlinu. Nic jiného jsme nejedly, kromě snídaně v hotelu. Žofka a Grétka ještě párky v rohlíku.

O Sloupu už jsem samozřejmě slyšela, i když jsem tam doposud nebyla. To historky spolužáka ze základky, kterého jsme potkaly na každoroční pařbě sahaly do hluboké minulosti. Taky nám to před pár lety doporučil pán na jedné z předchozích minidovolených v Olešce, v místním zázračném rybníku voda prý nikdy nezezelená.

Jestli je to sousedícím rašeliništěm nebo skalnatým podložím, které cítíte někde i pod nohama, nevím, ale byla krásně čistá.

Na naší straně vesnice začínaly všechny turistické trasy. Ráno procházka, odpoledne koupání, ideální program. Mezitím měla být přestávka na odpočinek, kterou Žofka s Grétkou bojkotovaly. Na cestě od rybníka tak přišlo na řadu i must-have všech výprav, nosítko. Může to znít kuriózně pro dvouleté a tříleté dítě, ale pokud se nechcete všude tahat s kočárem, nebo večer trčet na pokoji, je to praktické. Zároveň taková malá příruční posilovna.

I spojení je perfektní, z Ústí novodobý regionální vlak, pak kousek autobusem. V České Lípě se chodí na autobusové nádraží dírou v plotě, jinak je to velká zacházka.

Největší turistickou zajímavost, skalní hrad jsme tentokrát prošvihly, ačkoliv jsme šly několikrát okolo, aspoň bude co dělat příště. Poslední den nás nechaly v pokoji až do večera, takže no stres, kam dáme baťohy… procházka, koupačka, odjezd.