Jindřichův Hradec
Byla to jedna z těch, řekněme, konzervativnějších destinací minulého roku, a letos jsme jeli znova, všichni, protože dětem se tam líbilo
V Praze jsem se zdržela jenom přes noc, dala jsem si pivo v parku a vyndala z baťohu přebytečné věci, Žofka si hrála s hračkama, které dlouho neviděla a nezlobila. Vyrazily jsme pak asi v půl druhé odpoledne z hlaváku. Pepa s Aničkou a Óňou jeli o den dřív.
Přestože pršelo a bylo dost narváno, už ve vlaku mě přepadla prázdninová nálada. Koukala jsem na chodbě z okýnka a připadalo mi, že jedu někam hrozně daleko. Žofku asi taky, běhala z našeho kupé do jiného na konci vagónu, kde na ní dorážel chlapeček a u toho celou dobu ječela. Někteří lidé demonstrativně zatahovali záclonky. Možná, že příště nebudou okupovat vagón pro děti.
Čekání na přípoj ve Veselí nad Lužnicí, jehož zpoždění bylo nakonec 40 minut, jsem strávila v jakémsi parčíku u nádraží s kávou z automatu. A protože Žofka v golfkách usnula, tak jsem si tohle místo, které vypadá jako nejnudnější na světě, docela užívala.
V Jindřichově Hradci, kam jsme dorazily nějak po páté, vládnul klid a pohoda, o poznání míň turistů než před rokem. Žofku hned zaujala koupací fontána na náměstí. Začínalo trošku svítit sluníčko a jedna holčička už tam byla, tak jsem jí dala plavky a šla, „nahota je zakázána“. Přišel Pepa s dětmi, které se k Žofce přidali, chvíli jsme se procházeli po městě a pak šli na pizzu. Krámy jsou tu otevřené do pěti, na což jako (poloviční) pražáci nejsme zvyklí, pizza je pak jedno z ekonomicky výhodnějších řešení. Měli jsme jí k večeři ještě několikrát.
Zapomněla jsem jak je to tam hezké. Ubytování v Penzionu U Tkadlen je podle mě na nejlepším místě z celého města. Napůl dřevěné domky z 16 stol. v úzké uličce pod zámeckými hradbami, bývalé koželužny, jsou prakticky součástí historického centra. K tomu z druhé strany teče Nežárka, na níž navazuje zahrádka s typickými květinovými záhonky a posezením pod vrbami. Jste tak zároveň v přírodě. Má to atmosféru, děti krmí kachny a nikdy tu není moc lidí. Než někam vyrazíte, nemusíte vůbec pospíchat. Hned kousek vedle u řeky je pak hospoda, kde si připadáte jako v Chorvatsku nebo minimálně v Českém Krumlově.
O jeden den jsme si to oproti původnímu plánu protáhli. Nechtělo se nám nějak balit a…ty snídaně s kachnama. První den jsme se couraly po městě, prošli, co jsme minule nestihli a navečer pak vyrazili lodičkou proti proudu Nežárky. To byla spíš taková sranda, Žofka řvala a moc to neodsejpalo, skončili jsme u půl kilometru vzdáleného hřiště. Další den proběhl výlet úzkokolejkou, to už byla prostě povinnost a poslední den jsme byli opět ve městě, tentokrát spíše uvnitř budov, protože pršelo. Jindřichův Hradec je městkou památkovou rezervací a ať už raději odškrtáváte jednotlivé pamětihodnosti z letáku infocentra, nebo dáváte přednost procházkám bez cíle, nějakou dobu se zabavíte. Mě třeba okouzlily dlouhé chodby s klenbami uvnitř většiny domů s roztomilými dvorečky na konci. Mým tipem z těch seznamů je kostel sv. Jana Křtitele. Gotický, ale přesto světlý, se záhadnými pastelovými freskami. Působí optimisticky a i tak nějak meditačně.
Ačkoli vystudovaý geograf, kde je Česká Kanada jsem doposud nevěděla. Do Albeře, ráje cyklistů a trochu čundráků, ležící v tomto krásném koutě světa, jsme jeli úzkokolejkou asi hodinu. Naším cílem zde byla koupačka v rybníku Osika. Bylo to fajn, i když teplota měla do avízovaných 30 stupňů daleko, čistá voda, lidí tak akorát, lesy. Bonusem zpáteční cesty byla jízda otevřeným dřevěným vagónkem, který byl coby poslední spoj navíc téměř prázdný.
Nejsem fanouškem velkých obědů, myslím si, že dokážou dokonale zabít půlku dne, i ve Waldenovi se to píše. Snídáme spíš pozdě, a není potřeba za hodinu a půl zase jíst. Během dne tak řešíme jídlo spíše individuálně, kdo má hlad, něco si dá. V Jindřichově Hradci jsou navíc zmrzlina a některé další sladkosti snad součástí místní tradice, takže nikdo nehladoví. K večeři už zmíněná pizza případně něco v podobném stylu, buď v restauraci a nebo jen tak na náměstí. Poslední den jsme objevili večerku, která má do osmi, tak jsme si dali piknik pod vrbama.
