Extrémně nenáročný podzimní triatlon

Jak si vyvětrat hlavu od frustrujících nástrah velkoměsta a úplně se nevyřídit? Pohodovou jízdou na kole v hezké krajině, třeba údolím Vltavy. Když se to spojí s přesunem vlakem a přívozem, je to ještě větší zábava, nemusíte se vracet stejnou cestou. Na vltavské cyklostezce se dá jen z Prahy do Kralup vymyslet několik takových okruhů.

Nejjednodušší z nich vede z Prahy do Roztok a zpět. Začíná u nádraží Holešovice, po proudu pak pokračuje přes Tróju do Klecánek. Minete zoo, sluneční soustavu přibližující skutečné poměry vzdáleností mezi Sluncem a planetami, což mě vždycky zaujme, trochu depresivní psí útulek a pár občerstvovacích zahrádek. Naposledy byli k vidění i policejní koně a ohrada s ovečkama.

O víkendu je vhodné vyrazit tak nějak na oběd, nebo když není moc hezky. A když už na dopravní špičku narazíte, nezoufejte, s přibývající vzdáleností od Prahy lidí rapidně ubývá.

Klecánky jsou od začátku vzdálené asi 10 km, s Žofkou v sedačce je to ale už znát, přestávka je tu logická. Okolní krajina tu částečně připomíná starou známou bránu do Čech, se začínajícím podzimem, prvními barevnými lístečky a sluníčkem prostě nádhera. A jelikož většina cyklistů už odpadla anebo pokračují dál v cestě, je tu klid.

Rozlehlá louka s dřevěnými instalacemi poslouží jako hřiště, vhodná je i k umísťování a nacházení pomalovaných kamínků. Pro všechny případy je tu i hřiště klasické. V občerstvení u přívozu žádné gurmánské zážitky neočekávejte, pivo a zmrzku ale mají. Pokud vám to vychází jako obvykle mě, začíná být najednou nějak pozdě a je čas si počkat na přívoz do Roztok. Odtud následuje krátká cesta vlakem zpět do Prahy, ale i tak je to romantika. A člověk v sobě možná ještě najde energii udělat večeři.

Naposledy jsem se v Roztokách ještě zdržela a na sympatickém festivalu na zámku, kde jsem si po 100 letech taky trošku zatančila na romskou kapelu. Žofka válela na louce sudy s cizíma dětma.

Zmíním ještě jednu mou oblíbenou variantu, a to z Libčic do Kralup. Co do počtu kilometrů ještě kratší, krajina stejně hezká.

Nejdříve dojedete vlakem do Libčic nad Vltavou, poté přívozem do Dolu, kde chovají a zkoumají včely, (není však třeba se obávat, jejich koncentrace je obvyklá pro danou roční dobu). No pak už zase pěkně po proudu Vltavy až do cíle (po cyklostezce samozřejmě). Zabavit dítě houpačkama a dát si drink na sluníčku je možné buď na začátku v Dolu nebo v Chvatěrubech na hřišti. Výbornou atrakcí je též výběh s početnou prasečí rodinkou v Dolánkách.

Část mezi těmito úseky mám méně prozkoumanou, cyklostezka se tu odklání od řeky a vede po silnici, navíc dost do kopce. Na prašné cestě podél Vltavy je pro změnu nebezpečný úsek vedoucí po kamenné zídce nad řekou. Dá se to částěčně vyřešit přejetím v na druhou stranu v Řeži, tam je sice taky jeden divný úsek, ale mnohem kratší. Tak možná zase příště.