Mokrý pejsci

Léto v Praze. Ať se člověk snaží sebevíc, pár dní tu strávit musí.

Předcházející horká léta byla pro mě spojená především s hektickým rozhodováním, kam zmizet. Tentokrát je podnebí o něco přívětivější a v Praze jsem nějakou dobu nebyla. Stojím tak před výzvou najít si nebo znovuobjevit nějaká pěkná místa zde.

Nejsem fanouškem oplocených hřišť s plastovými atrakcemi, chce to kousek přírody, kde se dá trochu řádit (Žofka) a trochu odpočívat (já). I taková místa v Praze jsou. Horší je to s tím vedrem. Když nastane, procházky v parku a popíjení drahých “domácích” limonád už ke spokojenosti nestačí.

Když je víc než 30 stupňů, je potřeba se dostat k vodě…a tady bez auta začínáme pociťovat nevýhody. Dlouhé cesty tramvají ani autobusem, navíc v roušce, nejsou vhodné, hrozí udušení. Ideální je metro a vlak. Když navíc chceme místo, kde si máme kam odložit ručník a zároveň neutratíme při vstupu půlku mateřské, vyjdou nám v podstatě tři skromné možnosti.

První z nich je biotop Radotín. O tom se rozepisovat nebudu, je to celkem populární místo, které má své webové stránky i kameru. Je zde záhodno sledovat, zda je kapacita naplněna a nebudete muset čekat před vchodem….v tom případě je vevnitř už tak trochu půlka Prahy.

Pak je nejlepší popojet vlakem (na stejné trase Praha – Beroun) o dvě stanice dál. Tam se nachází můj hlavní tip: Čeronošice – Mokropsy, pláž na Berounce.

Berounku jsem objevila vlastně nedávno. Před čtyřmi roky mě kamarád na koncertě Nauzea Orchestra ve Stromovce přemlouval k výletu na kole tímto směrem. Nechtělo se mi, mělo být vedro, ráno jsem se ale myšlenky na cyklovýlet nemohla zbavit. A jelikož kámoš po koncertě ještě trochu “zapařil” a nezvedal telefon, půjčila jsem si sama těžké městské kolo, popojela vlakem do Radotína a vyrazila.

Dojela jsem tehdy až do Karlštejna a cestou narazila mimo jiné na Mokropsy. Koupala jsem se hlavně na jezu a hned se mi tam zalíbilo. S Žofkou se dnes pohybujeme na druhém břehu, na místě s navezeným pískem, několika dřevěnými lavicemi se slunečníky a stánkem označeném jako městská pláž.

Řeka je tu široká a mělká, u břehu vhodná fakt i pro mimina.

Pro děti je to jako magnet, zabaví se na hodně dlouho, na písku se pak učí půjčovat si lopatičky se svými vrstevníky. Dál od břehu, kde je silnější proud jsou z kamenů vytvořené jakési kruhové bazénky, kde můžete nerušeně sedět a relaxovat.

Pepa jezdil do Mokropes (nebo Mokropsů?) taky už dřív, na místě pro koupání se tak shodneme. Vyrážíme klidně až kolem čtvrté odpoledne a domů nespěcháme, s pivem nebo pomelo-grepem si pak užíváme letní večery.

Mimochodem mokrých psů tu obvykle pár pobíhá. Myslím, že se jim, stejně jako dětem, líbí, když ve vodě stačí. Na písek mají ale vstup zakázaný. Jednou jsme taky tím směrem jeli vlakem a paní vysvětlovala jorkšírovi, že jsou tam mokrý pejsci.

Okolní kopce Brd, lesy a chatičkama, jez a červený železniční přejezd, to je dokonalá prázdninová atmosféra kousek od Prahy.

Abych nezapomněla, poslední variantou je supertajná minipískovna u Lipenců (to už prozrazuju hodně) s čistou vodou a taky minimem návštěvníků. Trošku zdlouhavá cesta autobusem a nedostatek stínu ji ale řadí až za Radotín a Berounku.